Skončila dloooouhááá zima a ve Františkovi začala jízda :-) !

Odkud začít?! Od báječných lidí, co jsem na Cestě potkala a stále potkávám :-) ?! Nestačím děkovat, nestačím se divit zázrakům (ne)všedního dne. Je mi překrásně na duši, tudíž i na těle, zima nezima, jaro léto podizim :-) . A snad se to promítá i do vnímání mých svěřenečků, kteří jsou tuze moc vyklidnění, ač energie měli nashromážděné přes krátké dny a krušné podnebí víc než dost.. Zahájili jsme také odtučňovací kúru, neb smečce tučňáků skončila polární noc, a je na čase zase trochu rozpohybovat kloubečky a tělíčka. 

Díky mimořádným lidičkám se podařilo vybrat penízky na kotce a výběhy, které s vervou a radostí připravujeme, abych mohla pomoct zase dalším dušinkám v nouzi. Také bude součástí karanténa, dosud jsem nemohla přijímat pejsky, kteří jí neprošli, neb nebylo jak je v jurtě oddělit. Tak teď to bude a všechno půjde a svítíčko sluní, a když nesluní, tak my stejně nesmutníme a využijeme čas aspoň k adminu stránek, který jinak pravda, jsem trochu zanedbala :-). Raději realitu žiju, než o ní píšu, a se mnou ohromné množství spoluCestujících, kteří přicházejí pomoct, poradit, pomazlit, prostě jen tak s úsměvem na tváři. A to je to nejvíc, co tu vítáme :-). Přesto budu ráda za KAŽDOU DALŠÍ POMOCNOU RUKU. Ale co je hlavní, DÍKY VÁM se daří umísťovat pejsky do adopcí! Jop, díky vám to funguje, daří se nacházet a osvětlovat a připomínat a sdílet a dělat radost a fungovat optimisticky! JUPÍÍÍÍ :-) !!! 

Zvířulátka na Cestě se obměnila, kozenky nám ožíraly jurtu, tak šly do sousední vesnice k moc fajn lidem, a chodím je tam nadále drbat mezi růžky. Jak jinak, mojí podmínkou adopce bylo ne na maso, tak si to aspoň hezky odvedle ohlídám.. Přibyli také kriticky ohrožení seniorci, Hesíček a Flíček pantoflíček, ani Fany a Dagliček na tom už nejsou nejlépe.. Pořád zapomínám, že všichni stárneme, a holt bych po nich pořád chtěla ty čiperky, jakými kdysi bývali. A tak se od nich učím. Učím se radovat z každého nového dne, kdy se probudíme, všechny pohladím a cítím jejich dech, kdy mají dny veselejší, kdy jim to chodí, chutná, udží se na nožkách, nebo mě jen tak z lásky oblíznou. A to mi stačí ke štěstí, to mě naplňuje optimismem, oni jsou ten Dar, a já jim ho splácím aspoň trochou péče, co umím. Oni jsou Láska, pokora, život, smysl.. Já děkuji jim!

Tak jsme nastartovaní do projektů na budoucí týdny a měsíce, ale užíváme okamžiku. Je jedno, jestli minutového, nebo denního, protože všude "kolem v nás" je tolik krásy, dobra a lásky, že se snažím, aby nebyla ani vteřina, kdy bych na to zapomněla. Připomínat to sobě, připomínat to jim, anebo vlastně... nepřipomínat si vůbec nic.. jen tak to žít. Nechat život téct, ale ne protékat. Souznít, cítit, milovat..

Jsme s Láskou, jsme s vámi, jsme spolu, jsme.. :-)